Naše vize

Po světě chodí spousty úžasných sebevědomých lidí, usmívají se, páteř mají rovnou a hlavu vzhůru. Mimo jiné je to i proto, že jsou skvěle oblečení. Vy jste Ti, kteří pomáháte lidem najít jejich cestu v oblasti oblékání. Chci Vám být pomocníkem ve Vaši práci a pak potkávat Vaše klienty a vidět je sebevědomé, usmívající se, s páteří rovnou a hlavou vzhůru. Stejně tak potkávat Vás spokojené s tím, co jste dokázali svým klientům dát.  

Jak může chlap ovlivňovat ženskou módu ?

Když si nad tím tak přemýšlím, vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo. Jak může chlap, který ještě před pár lety netušil, o čem je oblékání, najednou začít ovlivňovat, v čem lidé chodí po ulicích, do společnosti a nebo jen tak ven? Co naopak vím velmi dobře, že mě to opravdu hodně baví. Oblékání, ale především vidět ty, kteří navazují na naši práci. Vidět, jak dotahují náš námět, látku, do konečného díla, hotového oděvu. Vidět, co dokonalý oděv dělá s jejich klienty, když se dílo povede. Jak oblečení může změnit lidem život, nahoru dobré, dolů špatné.

Jsem kluk z paneláku, vyrůstal jsem v normalizačních školách, kde hlavním učivem byla láska k socialismu a výchovnou metodou zařadit se a nevyčnívat. Pracoval jsem v kanceláři na úkolech, jejichž smysl jsem dodnes nepochopil, a toužil jsem po změně. Nevím proč, ale chtěl jsem být někomu nebo něčemu v něčem užitečný.

První svobodná volba povolání mě přivedla do Bytexu, velké továrny s několika závody, kde vyráběli bytový textil. Prodával jsem tam dříve známe přikrývky "Larisy" a plyše "leskyma". Tehdejší způsob prodávání dnes vyvolává úsměv na tváři, nic jsme neprodávali, ale přidělovali jsme klientům to, co byla firma schopná vyrobit. Naštěstí tento stav můj charakter nekřivil dlouho a brzy jsem se už musel poměrně intenzivně starat, abychom měli pro koho vyrábět.

Na počátku kapitalismu v českých zemích jsem chtěl zastupovat jednu slovenskou textilku, tam vyráběli bytový textil, ale také úplety, tedy jsem musel zjistit, k čemu jsou dobré a co z nich lze šít. A už to jelo....

První nezapomenutelnou lekcí "estetiky a individuality" jsem dostal v době, kdy všichni nosili šusťákové soupravy od Vietnamců. Také jsem jednu dostal a první moje cesta v soupravičce vedla na balkón našeho bytu na sídlišti v desátém podlaží na cigárko. Ještě jsem nevykouřil ani polovinu, ale sečetl jsem pěkně z nadhledu jedenáct obyvatel sídliště kráčející tou neutěšenou krajinou ve stejném oblečku. Od té chvíle mi žádná krejčová nemusí vyprávět, co cítí ženy, které se na plese nebo na ulici potkají v šatech ze stejné látky :-)

Druhá důležitá lekce přišla sice později, ale její význam pro mou práci byl podobný. Bylo to někdy v půlce února, vstával jsem pozdě do opuštěného bytu, nasadil si lehce použité džíny, boty, které krém nepoznaly už nějakou dobu, starou zimní bundu, pravda, náhodně barevně sladěnou, ale žádný hit poslední sezony. Nějak jsem doklopýtal k autu a cestou kolem pekaře jsem vyrazil ovlivňovat módu. Automaticky jsem si pustil radio, měl jsem tam mp3 s nahrávkou, jak to udělat, aby člověk ke štěstí došel. Kapitola pojednávala o prostředí všude kolem nás, jak na nás dokáže působit. Třeba takové oblečení, můžeme se obléknout do toho nejlepšího, co máme, ale budeme-li mít děravou ponožku, skrze naše vědomí právě tuto skutečnost křičíme do svého okolí. To nás tak vnímá a chová se k nám stejně.

To byl pořádný aha moment, ten den jsem nějak přetrpěl, ještě jsem neměl tolik morálu, abych se vrátil převléknout, moc jsem asi ani neměl do čeho. To se ale velmi brzy mělo změnit, požádal jsem o pomoc a radu klientku – kamarádku. Nezapomenutelný zážitek. Stál jsem uprostřed obchodu a ona mi snášela košile, trika, kalhoty, svetry, bundy. Když jsem už to nemohl udržet v rukou, šli jsme do kabinky. Čtyřicet minut jsem se oblékal, svklékal, převlékal, k mé úlevě 80% výběru zase vrátila.

Ráno jsem cestou do práce pochopil tu změnu. Byl jsem někým úplně jiným, vážil jsem si sám sebe, nebál jsem se podívat do zrdcadla. Ramena najednou nějak širší, hlavu v oblacích. Mezi spolupracovníky to jen zašumělo, když jsem vešel do kanceláře. Ten den mi několik lidí dalo hodně najevo, jak mi to sluší. A také se mi ten den a pak i mnoho dalších dařilo takřka všechno, na co jsem sáhl. V tuto chvíli jsem pochopil, proč dělám práci, kterou dělám, komu chci pomáhat a v čem. Miluji pohled na člověka, ze kterého září spokojenost se sebou samým, jeho sebedůvěra, který dává svou energii všem kolem sebe. Vím, že k tomu přispívá i jeho oblečení a mám to štěstí být součástí řetězce, díky kterému je tomuto člověku dobře. Děkuji všem našim minulým, současným i budoucím klientům za to, že mi umožňují zažívat tyto pocity.

Ta klientka, když už si mě tak pěkně oblékla, si mě pak už nechala doma. Žili jsme spolu krásný život, ale protože happy end se nedostaví vždy, netrvalo to zas až tak dlouho. Přesto ji dodnes miluji, kdyby za nic jiného, tak za to, že od té doby opravdu dobře vím, jak život člověka ovlivňuje a může změnit jeho oblečení.....